Krása jako novoroční závazek

neděle 3. leden 2010 09:47

Krása. Snižka, srpen 2009.
Svetlana Žuchová

Znova se mi zdál ten sen. Kdysi se mi často zdál sen, který měl sice různé variace, ale pokaždé šlo o to, že jsem měla pečovat o nějaké zvířátko, někdy dokonce o vlastní dítě, ale já tu péči zanedbala a zvířátko, nebo dokonce dítě, zemřelo.

 

Jako dítě jsme skutečně měla různá zvířátka. Období zvířátek se skončilo, když jsme si pořídili prvního pejska, který plně nasytil naši potřebu mít živého tvorečka. Předtím ale rodiče pejska nechtěli, a tak jsme měli zebřičky, kanárky, andulky, bíle laboratorní myšky a křečky, chvíli i mořská prasátka, dvakrát, které byly sice krásné, ale ani jedno dlouho nežilo. A je pravda, že moje péče o ně postupně upadala. Postupně jsem měla jiné zájmy, dokonce dnes, když už dávno bydlím sama, žádné zvířátko nemám. Ne, že bych je neměla ráda, ale v podstatě souhlasím s někdejšími argumenty svých rodičů, že zvířátko dělá špínu a já bych neměla sil udržet je v čistotě. I když jsem se o svá zvířátka v dětství starala, rodiče mě museli často vybízet a někdy, když už bylo špíny dost, vyčistil klec otec.

V dnešním snu jsem byla zpátky ve svém někdejším dětském pokoji, ve kterém byly dvě klece s ptáky. V jedné bylo několik andulek, v druhé zebřičky a kanárky. Byly to skutečně naše původní klece, jedna nalakována na bílo, druhá stříbrná. Skutečně jsme totiž kdysi měli dvě andulky, které jsme museli chovat v dvou různých klecích, protože se vzájemně bili, a jelikož modrá samička byla silnější, zelený sameček se pravidelně nedostal ani k zrnu, protože jen co začal zobat, samička jej od krmítka odháněla. V tom snu mě překvapilo, kolik je v klecích ptáčků a zároveň mě překvapilo, že tam jsou. Překvapilo mě, že tam jsou a zároveň jsem se vylekala, protože jsem si uvědomila, že se o ně vůbec nestarám, jelikož jsem vlastně ani nevěděla, že je máme. Ptáčky měly skutečně vypelichaná pírka, byly skutečně na první pohled vyhublé a nemocné.

Toto je, mimochodem, častá zápletka těchto snů. Vždy jde o malá zvířátka, nikdy to není pes nebo mačka, a já úplně zřetelně vidím, jak umírají, trápí se, a to mou vinou. Vnímám jich v těch snech se směsí lítosti a výčitek svědomí, ale zároveň s jistým hnusem. Umírajících tělíček se štítím, a v podstatě se jich chci zbavit. I tady nacházím podobnost se skutečností. Jednou jsme měli maličké akvárium s několika rybičkami. V podstatě se mi žádné zvíře nehnusí, nevadí mi ani hadi a pavouky, ale vůči rybičkám jsem skutečně ambivalentní. Ráda se, samozřejmě, dívám na akvária s plovoucími barevnými rybami a mám, jako každý, ráda záběry z podmořského světa. Ale rybiček se zároveň jaksi štítím, a představa, že bych je měla doma, mě neláká. Navíc naše akvárium nebylo ani zdaleka hezké, bylo skutečně úplně malé a bylo v něm jen několik řas a dvě rybičky, jedna oranžová a druhá tmavě hnědá, a já jsem si neustále představovala, že zemřou a budu muset lovit jejich slizká tělíčka. Moje kamarádka měla taky rybičku, a když se jí chtěla zbavit, spláchla ji do záchodu. Já jsem taky své rybičky nechtěla a navrhla jsem rodičům, abychom to taky tak vyřešili. V naší domácnosti se ale jakémukoliv životu přikládal velký význam, a dnes ani nechápu, jak jsem si vůbec mohla troufnout něco takového rodičům navrhnout. Dodnes se za to stydím. Rodiči mi to, samozřejmě, nepovolili, a rybičky nakonec umřeli přirozenou smrtí.

Podobně i ve svém snu vidím vyzáblé chřadnoucí ptáčky a vím, že je musím co nejrychleji nakrmit, na vyčistění klecí mám víc času, ale vím, že v tuhle chvíli jde ptáčkům skutečně o život. Přinesu jim zrní a vodu a vidím, jak hltavě zobou.

Jednou jsem tento sen vyprávěla své psychoanalytičce. (Ke své psychoanalýze se jednou ještě vrátím, teď se ní zabývat nebudu. Berte tuto informaci pro tuto chvíli jako fakt.) Naivně jsem předpokládala, že opakující se sen odkrývá mé agresivní impulsy. Podle mé psychoanalytičky, paní Luger, však znamenal, že nedostatečně pečuji o některé své součásti, které pak chřadnou a umírají. Nikdy jsme se ve mé psychoanalýze k tomuto tématu nevrátily, a já jsem nikdy pořádně neprozkoumala, které mé součásti by to mohly být, i když mám, samozřejmě, několik nápadů. Ten sen se mi již dlouho nezdál, a já jsem na něj, stejně jako na celou psychoanalýzu, postupně zapomněla.

V tom snu předchozí noc, když jsem ptáčkům nasypala zrní a dala vodu a viděla je, jak hltavě zobou, jsem si uvědomila, že jsem to tentokrát zvládla a ptáčci přežili. Někdy se mi ve snech stává, že si uvědomím, že je to sen, i když toto vědomí snu nijako neubírá na skutečnosti. Další sen, který se mi, například, opakovaně zdá, spočívá v tom, že někde visím, jsem někde zaseknutá, například na stromě nebo dokonce na konstrukci ruského kola, a nemůžu se dostat dolů. Již jako malá jsem se bála někde lézt, a to ani ne tak proto, že bych mohla upadnout, ale proto, že jsem se bála, abych dokázala zlézt znovu dolů. A pak se mi jednou zdálo, že jsem stála na vysoké zdi a dívala se pod sebe, a věděla jsem, že jediná možnosti je seskočit dolů. V tom snu jsem poprvé v životě skočila. Pamatuji si, že jsem měla na nohou měkké tenisky, které ztlumily dopad, a i když byla zeď hodně vysoko, dopadla jsem na polní cestu (polní cesta to byla, v tom snu) překvapivě měkko. A i v tom snu jsem si uvědomila, že to představuje jistý pokrok, že jsem si troufla skočit, a že ten sen mě naučil, že když skočím, možná budu překvapena, jak je to příjemné, a že se mi vůbec nic nemůže stát. A podobně to bylo v tomto snu, ve kterém jsem si uvědomila, že konečně jsem se někam dostala a něco se změnilo, protože tentokrát jsem dokázala ptáčky ve snu zachránit a oni neumřely.

V tom snu byl i můj otec, který na konci minulého května zemřel, a o kterém se mi zdá často. V mých snech je obyčejně již nemocný, ale tentokrát byl zcela zdráv, byl to můj otec, jak jej znám ze svého dětství. Já jsem přitom již nebyla dítě a věděla jsem, že doma s rodiči již nebydlím, ale jinak bylo všechno jako kdysi, a já, když jsem ptáčky nakrmila, jsem šla říct rodičům, že teď, když jsem poskytla první pomoc, jdu vyčistit ty klece. Vrátila jsem se pak do pokoje i s otcem, a viděli jsme, že ptáčky jsou mrtvé. Věděla jsem, že byly příliš dlouho bez vody a jídla, a teď se najedly příliš hltavě a uškodilo jim to. Takže jsem to znova nezvládla, i když to již vypadalo tak dobře.

Pátrám po důvodu, proč se mi ten sen dnes v noci po dlouhé době znovu vrátil. Nemám velkou úctu k psychoanalytickým výkladům snů, ale, samozřejmě, vzpomněla jsem si i na svou psychoanalytičku. Včera jsem totiž dočetla knížku S elegancí ježka od francouzské prozaičky a filozofky Muriel Barbery. Ta knížka by sama o sobě stála za samostatný článek, a jsem k ní, stejně jako k rybičkám, ambivalentní. Ale ta knížka mi zároveň zcela zázračným způsobem připomněla něco, co jsem kdysi, již docela dávno, považovala za strašně důležité. Totiž Krásu. Před nějakým časem, když jsem si začala formovat vlastní názory, jsem pro sebe objevila, že hledání a vnímání něčeho, co jsem pro sebe nazvala Krásou, je jediným smyslem života. (Omlouvám se za tak velké téma, jakým je „smysl života“, ale právě ono patří k danému věku!) Ne, že bych tento názor někdy zavrhla, ale postupně se jeho důležitost jaksi ztrácela, postupně jsem se ním zabývala již méně. A po několika letech jsem v podstatě náhodou narazila na tuto knížku, která má, takřka jsem tomu nemohla uvěřit, úplně stejnou myšlenku. S tím jsem včera usínala. Jak je jenom možné, že jsem zapomněla na něco tak strašně důležitého. Jak se jenom mohlo stát, že jsem zapomněla přemýšlet o Kráse.

Nebudu o tom psát víc, jednak by to bylo na dlouho, jednak si možno přečíst vzpomínanou knížku. Nechci se ani zamotat do nesmyslných interpretací snů. Jestli mi ale tento sen chtěl něco sdělit, mohla to být docela dobře výzva, abych nezapomínala na hledání Krásy. Je to celkem dobrý novoroční závazek.

 

 

Svetlana Žuchová

danielaPodobně00:068.1.2010 0:06:39

Počet příspěvků: 1, poslední 8.1.2010 0:06:39 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Svetlana Žuchová

Svetlana Žuchová

"Bücher, hat der Dichter Jean-Paul einmal bemerkt, sind dickere Briefe an Freunde."

Čeština není můj rodný jazyk, proto se omlouvám za chyby!

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy