MOCKBA MOCKBA (1)

neděle 31. leden 2010 13:36

Po prvé byla v Moskvě začátkem osmdesátých let. Asi šestiletá. V turistickém zájezdu s rodiči, kteří chtěli cestovat. Vzpomíná si ale hlavně na dlouhé cesty vlakem. Jak úzkostliví rodiči dávali pozor, aby si neušpinila ruce. Na závist. Že ostatní děti tráví prázdniny v Jugoslávii. A ona se musí vozit vlakem po Sovětském svazu. Její rodiče dovolenými u moře opovrhovali. Opékat se na pláži, říkali tomu opovržlivě. Místo opékání se na pláži chtěli poznávat svět. Alespoň to ze světa, co se poznávat dalo. Proto ty cesty po Sovětském svazu. Vagóny, ve kterých se nesměla ničeho chytit. Mokrý ubrousek v igelitovém sáčku, kterým jí utírali ruce. Stánky se sladem, ve kterých pili všichni lidi ze stejné sklenice.

Ještě si pamatuje, jak je průvodkyně turistického zájezdu zavedla do obrovského hračkářství. Detskij mir.

A.jpg

K.jpg

Pamatuje si i na tu průvodkyni. Byla to mladá holka, muselo jí být tak kolem dvacet let. Tehdy se jí, samozřejmě, zdála dospělá. Byla štíhlá a měla krátké, světlé vlasy. Doprovázela skupinu československých turistů, ve které se o ní šířily různé dohady. Dohady se týkaly hlavně její chudoby. Vraj bydlí s několika lidmi v jednom bytě. Protože v Sovětském svazu to prý tak chodí. Chudí lidi nemají na to, aby měli byt každý pro sebe. Proto se to zde dělá takto. Že někdo si pronajme byt, ve kterém má každý nárok na jeden pokoj. Místo celého bytu se musí uspokojit s pokojem. Koupelnu a kuchyň sdílejí. Tehdy si to nedokázala představit. Představovala si, že ona, máma a táta bydlí v jednom z pokojů bytu a ve vedlejší místnosti bydlí další rodina. Setkávají se v kuchyni při vaření ranní kávy. Ráno se musí domluvit, která rodina se prvá osprchuje. Myslívala na to později, když si přenajala svůj první vlastní byt. Když se odstěhovala od mámy a táty a bydlela s Kateřinou a Marii ve společném bytě. Ráno se setkávaly při vaření ranní kávy a musely se domlouvat, kdo se první osprchuje. Podle toho, kdo musel jako první pryč z bytu.

C.jpg

D.jpg

Prý neměla ani na budík. Byl to další z dohadů, které se o průvodkyni šířily. V Sovětském svazu lidé nakupovali digitální hodiny. Sovětský svaz byl nimi mezi lidmi známý. Digitálky ze Sovětského svazu mají její rodiče doma doteď. Na konci zájezdu se uspořádala sbírka. Z vděčnosti a lítosti koupila skupina turistů mladé průvodkyni budík. Několik večerů se při jídle mluvilo o tom, jak se určitě potěší. Jaká je to pro ni vymoženost. Protože doteď si budík nemohla dovolit. Turisté se chtěli šikovné průvodkyni odvděčit. Zároveň si snad chtěli dokázat, že sami se mají lépe. Nemají nedostatek budíků. Při závěrečném loučení všichni tleskali a odevzdali průvodkyni balíček. Ihned jej otevřela. Pamatuji si doteď, jak se rozplakala. Držela v rukách budík a měla v očích slzy.

E.jpg

F.jpg

G.jpg

H.jpg

Pamatuje si na Detskyj mir. Její rodinu naň průvodkyně zvlášť upozornila, protože byla v zájezdu jediným dítětem. Pamatuje si na svá očekávaní. Na to, jak se na Detskyj mir těšila. A na to, jaká byla zklamaná. Nedokáže si dnes vzpomenout na žádnou z hraček. Dokáže si vzpomínky jenom domalovat, jako když se kolorují fotografie. Dokáže si domyslet, že v hračkářství měly hlavně matriošky a dřevěné hlavolamy. Dnes by se považovaly za hezčí než lego a auta na dálkové ovládání. Dnešní rodiče by je dětem kupovali. Ona ale byla hladová právě po legu a ligotavých panenkách. Na žádné konkrétní hračky v moskevském hračkářství si ale nepamatuje. Pamatuje si jenom na zklamání z nich. A ještě si pamatuje, jak se o několik let později dostala s rodiči po prvé na takzvaný západ. Na benzínové pumpě v jakémsi švýcarském městečku dostala od rodičů malou sadu lega. Autobus zde povinně zastavil po dlouhé cestě a máma ji na benzínové pumpě koupila malou lego farmu s umělohmotnými zvířátky. Na ně si pamatuje živěji než na Detskij mir. Snad proto, že to bylo o několik let později. Kromě dojaté průvodkyně a zklamání z hračkářství si z Moskvy nepamatovala nic.

L.jpg

M.jpg

Asi o dvacet pět let později přistála na moskevském letišti. Nebylo již sovětské, ale ruské. Nasedla na vlak, který ji měl odvézt k stanici metra.

vlak.jpg

Vagón byl poloprázdný. Viseli v něm obrazovky, na kterých se promítaly reklamní spoty doprovázené hlasnou hudbou. Usadila se na sedadlu ve přední části vlaku  a díval se na krajinu za oknem. Překvapilo jej, jaké jsou všude hluboké lesy. Vysoký smrky jeden vedle druhého. Nedivila by se, kdyby mezi nimi uviděla běžet vlka. Byl duben a venku svítilo slunce. Na zemi mezi stromy se ale válely kopy ztuhlého sněhu. Hustý smrkový les se střídal s řidšími březovými háji. Mezi úseky lesa se jednou za čas vynořilo několik nízkých budov. Nižších než vlak a přikrytých vlnitým plechem. Při stěnách byly zaprášené kopy smetí. Když se blížili k městu, procházeli čtvrtěmi vysokých panelových domů. Některé vypadali jako sídliska v Bratislavě. Na jiných byly vybité okna přikryty roztrhaným igelitem a byty působily neobývaně. Mezi domy bylo několik barevných stánků. Trafiky a obchůdky se základními potravinami. Budovy obklopovaly vysoké stromy s vychozenými cestičkami k zastávkám autobusů.  Na několika místech mezi domy dětské hřiště a lavičky. V ostrém slunci na nich posedávali lidé. Měli rozepnuté zimné kabáty a šály položeny vedle sebe. Seděli ve skupinkách. Někteří kouřili.

J.jpg

I.jpg

Představovala si jejich každodenní život. Sama vyrůstala na bratislavské periférii. Ráno se budili brzo. S mámou cestičkou vyšlapanou na trávníku spěchali na zastávku autobusu. Večer se ještě předtím, jako se vrátili domů, zastavili v potravinách v nákupním středisku. Ve vlaku cestou z letiště si představovala rytmus života moskevského sídliště.  Mezi polorozpadlými a na první pohled neobývanými budovami bylo několik domů, které vypadali jako nové. Byly natřeny jasně živými barvami. Přemýšlela, či si i zde mladé rodiny kupují byty v takovýchto domech. Myslela na to, jak se sem stěhují. Do nového společného života. Jako se jim narodí první děti a domy postupně stárnou. Jak se představa nového mění na každodennost. Jak děti rostou a lidem pomaly šedivějí vlasy. Myslela na to, jestli se to jí samotné s někým stane. Jestli by si s někým dokázala zařídit život v jedné z těchto vysokých budov. V sobotní rána by nemuseli spěchat a až před obědem by vyšli do potravin koupit čerstvý chléb a mléko do kávy. Kráčeli by chodníkem mezi lesem a dětským hřištěm a mluvili by o tom, že dnes svítí slunce, ale na odpoledne hlásili v televizi déšť. Věděli by, kde je na sídlišti pošta a kde poliklinika. Poznali by cestovní pořádek autobusů v pracovní dny a přes školské prázdniny. Těšili by se, že se snad brzo prodlouží linka metra a oni nebudou víc muset čekat na autobus. Tak, jak se na bratislavském sídlišti celé roky mluvilo o tom, že se sem zavedou kolejnice. Nebudou se víc muset tlačit v autobusu, protože budou mít k dispozici rychlé tramvaje. Cestou vlakem z moskevského letiště přemýšlela, jestli by s někým dokázala vrůst do takového života. Protože ze všeho nejvíce si přála vrůst do života. Vyšlapat si do trávníku před domem na sídlišti cestičku a znát pokladní v samoobsluze. Vědět, kde v okolí mají nejlepší rohlíky a jak se nejrychleji dostane na autobus. Zkratkou mezi domy, aby nemusela obcházet celé nákupní středisko po hlavní cestě.

B.jpg

(Moskva, Velikonoce, březen 2009)

 

 

 

 


Svetlana Žuchová

vladimir bosakkarma20:2511.2.2010 20:25:17
LudmilaMoc pekne,Svetlano,04:193.2.2010 4:19:24

Počet příspěvků: 2, poslední 11.2.2010 20:25:17 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

Svetlana Žuchová

Svetlana Žuchová

"Bücher, hat der Dichter Jean-Paul einmal bemerkt, sind dickere Briefe an Freunde."

Čeština není můj rodný jazyk, proto se omlouvám za chyby!

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy