MOCKBA MOCKBA (2)

pondělí 1. únor 2010 12:38

V metru několikrát přestupovala. Na rozdíl od moskevského mezinárodního letiště s ligotavými obchody a čistými konvenčními kavárnami vypadalo metro tak, jak si Moskvu představovala. Bylo těžké se lidí nebát. Chtěla se vyhnout strachu. Peněženku a pas se nechala v zadní kapse. Tam, kde je nosívala vždy. Nechtěla podlehnout představě nebezpečné Moskvy. Varováním z turistických průvodců. Napsaných pro západní dobrodruhy, kteří sem přijeli zkoumat divoký a temperamentní svět. Líbila se jí představa, že je tu takřka doma. Takřka doma, protože v tomto světě sama vyrůstala. Nemusela se společně s Američany usmívat nad historkami o tom, jak kdysi nebyl k dostání toaletní papír. S Američany, kterých byla plná Praha. Usmívat se,  jak se daly mandarinky koupit jenom o Vánocích. Vůni mandarinek dodnes

Ti Američani, kteří se usadili v Praze a učili angličtinu na soukromých jazykových školách, o tom neměli ani potuchy. Hrdí na to, že žijí svůj sen a naplňují touhu po dobrodružství. V nedělní rána se setkávají v kavárnách na Vinohradech. Vysedávají v kavárnách s jídelními lístky v angličtině a stěžují si na neochotnou obsluhu. Stěžují si na dlouhé řady v prodejních měsíčních cestovních lístků začátkem každého měsíce. Stěžují si na všechny formuláře, které musí vyplňovat při žádosti o víza a na cigaretový kouř v restauracích. Co jiné se dá čekat od krajiny, kde mandarinky byly jenom o Vánocích? Proto se nechtěla Moskvy bát. Stála v přeplněném vagonu a na přestupních stanicích četla názvy zastávek v azbuce. Chtěla se zde cítit tak trochu doma.

B.jpg

P.jpg

Instrukce v mapce, kterou si vytiskla z google maps, zněly nesrozumitelně. Přicestovala na konferenci, která se konala v Steklovém matematickém institutu. Organizátoři konference rozposlali instrukce e-mailem. Anglicky, ale v angličtině byly chyby. Od stanice metra Akademičeskaja kráčela po dlouhém bulváru a odbočila vlevo. Zlomky ruštiny se ptala na cestu. Ruštinu míchala se slovenštinou, aby jí rozuměli. Zdálo se jí, že i ona tomuto světu rozumí. Rozumí mu tak, jak jí rozumí ta paní, co jde s dětských kočárkem po bulváru, a které se zeptala na cestu. Pán v rozepnutém kabátu, který tiskne před sebou chlapečka na umělohmotném kole. Rozumí světu, ve kterém se po vyučování jezdí na kole. Rozumí světu, ve kterém se čeká na zastávkách autobusů.

A.jpg

E.jpg

C.jpg

F.jpg

S ostatními účastníky konference se setkala již na vrátnici. Když se snažili vysvětlit vrátnímu s asijskými rysy, že jdou na konference, vznikl mezi nimi pocit spolupatřičnost. Stejně, jako kdysi mezi členy turistické skupiny, i dnes je spojuje, že pochází z jiného světa. Vytahují počítače a snaží se připojit na internet. Shovívavě se na sebe dívají, když vrátní krčí rameny. Vzpomene si na ty Američany v pražských kavárnách. Na Američany, kteří se usmívají a na číšníky mluví pomalu a zřetelně. Ptají se, jestli je voda z vodovodu pitná. Zkoušejí napustit vanu a vzájemně si ukazují nahnědlou barvu vody. Kterou je třeba nejprve převařit, až pak se smí pít. Dovědí se, že teplá voda neteče. Neteče, protože na potrubí vznikla závada. Bez teplé vody je výjimečně několik okolních ulic. Dávají najevo, že výjimečnosti ne zcela věří. Osprchují se v studené vodě a jdou na večeři. Do ukrajinské restaurace, kterou na mapce vyznačili organizátoři. Do Ukrajinské restaurace pojmenované dle velkého Ukrajince Gogola.

R.jpg

G.jpg

Organizátorů je několik. Dovedou je před restauraci a mluví o bytové situaci v Moskvě. Jak je nemožné si pronajat byt. Podívají se do obchodního domu Univermag Moskva. Nazírají do regálů a hledají závady. V restauraci se organizátoři rozloučí. Vysvětlují, že poslední metro pojede za chvíli a oni by se již nedostali domů. Taktně jim nabízí, že je pozvou, ale organizátoři odmítají. V restauraci je vyzvou, aby si sundali kabáty. Kabáty si musí sundat, i když je nedají do šatny. Číšnice v ukrajinském kroji jim nese jídelní lístky v rodní řeči každého z nich. Ve výkladní skříni jsou rozloženy ve všech evropských jazycích. Vedle číšnice člen ochranky v černém stříhne, aby se všichni svlékli. Vtipkují o strachu ze zbraní. Svlečeni do triček se usadí ke stolu. Je mezi nimi jediná Slovanka a ukrajinskému číšníkovi rozumí. Stane se z ní tlumočnice pro celý stůl. Náhle je znova doma. V řeči, která jí je blízká. Blízká i proti její vůli. Když v Čechách mluví česky, často se jí ptají, jestli je z Ruska. Nerozumí, proč nerozeznají známý přízvuk. Číšník přináší slad s příchutí medu a citronu. Upozorňuje, že slad neobsahuje alkohol. Předpokládá, že zahraniční hosté chtějí pít.

H.jpg

C.jpg

I.jpg

Znovu mi napadají ty stánky se sladem. Stáli před nimi řady lidí. Když jeden dopil, prodavač natočil dalšímu. V stánku byla ulepená sklenice připevněna motouzkem, aby se neztratila. Číšník servíruje smažené kuře plněné máslem. Upozorňuje, že při krájení může máslo vystříknout na pánovu košili. Krájet je třeba opatrně. Překvapí ji, že i toto dokáže přeložit. Vzpomene si na ten pocit spolupatřičnosti. Při dávných příležitostech, když byli spolu Poláci, Slováci, Češi. Všichni se divili, jak si vzájemně rozumí. Jak je možné, že všichni mluví všemi jazyky. Jak měli na sobě hrubé svetry a šály. A poznávali se podle ruksaků Tatran. Jezdili na lyže do stejných hor a znali stejné kreslené rozprávky. V ukrajinské restauraci si znova vzpomene na vůni mandarinek. Jak se otec vrátil z práce a kožené sako mu vonělo po cigaretách. I když tu vůni tehdy nedokázala identifikovat. A z tašky vyndal sáček mandarinek. Voněli mandarínkovými peckami a těžce se loupali. Kůži měly jako přirostlou. Těžce se i jedly, protože pecky bylo třeba vyplivávat na talířek. Ale voněly Vánoci.

O.jpg

(Březen 2009)

 

 

Svetlana Žuchová

KarelDoplneni09:292.2.2010 9:29:48
KarelPodiveni09:272.2.2010 9:27:59
Svetlana ZuchovaMoc děkuji21:121.2.2010 21:12:40
vaclav kralja myslim ze ano19:241.2.2010 19:24:38
vaclav kralPani Evo18:001.2.2010 18:00:29
EvaZajimave cteni16:591.2.2010 16:59:50
PepeVýborné!15:101.2.2010 15:10:23

Počet příspěvků: 8, poslední 2.2.2010 9:29:48 Zobrazuji posledních 8 příspěvků.

Svetlana Žuchová

Svetlana Žuchová

"Bücher, hat der Dichter Jean-Paul einmal bemerkt, sind dickere Briefe an Freunde."

Čeština není můj rodný jazyk, proto se omlouvám za chyby!

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy