Just a weekend

čtvrtek 18. únor 2010 13:52

Účet v této vídeňské bance byl mým prvním bankovním účtem. V čase, když bankovní účet byl jednou z podmínek, abych zde mohla studovat, zároveň je to bankovní účet, který mě doprovázel nejdelší část mého života. Měla jsem za tu dobu různé účty v různých měnách, které vznikaly a zanikaly podle toho, kde jsem právě byla, kolik jsem na nich měla peněz, a navíc vždy, když jsem se rozhodla pro nový život, založila jsem si účet v jiné bance, nový život začínám často a ráda, pocit, když paní za okénkem v bance přestřihne jednu platební kartu nůžkami napůl a já si v druhé bance vyzvednu jinou, nepoužitou, s představou, že teď bude všechno jinak.

 

Tento účet jsem ale nikdy nezrušila, jenom jsem se přestěhovala, ne jenom z jednoho města do druhého, ne jenom z jedné krajiny do druhé, ale z jednoho světa do světa úplně jiného.

F.jpg

Zapomněla jsem udat v bance svou novou adresu, adresu, která byla pro zaměstnance banky na Meidlinger Hauptraße stejně zcela nesrozumitelná, výpisy z účtu, upomínky a reklamní letáky posílali stále na mou někdejší adresu, do schránky, na které již dva roky nebylo mé jméno, do domu, před který dnes před návštěvou vídeňské banky Thea zavedu, zastavím autem na tiché ulici před domem, ve kterém jsem kdysi bydlela, a dokonce potkám sousedku, která kdysi krmila v zahradě cizí kočky, a jelikož na této adrese již dva roky nebydlím, všechny obálky s výpisy z účtů a upomínkami se vracely neotevřené do banky, potom mi telefonovali na číslo mobilu, které bylo udáno v jejich dokumentaci, ale rakouský mobil jsem taky již dávno neměla, číslo se čtyřkou a trojkou na začátku.

Účet tedy zablokovali, pomysleli si asi, co se dá čekat od člověka se slovanským jménem, tyhle lidi, kteří přijíždějí a odjíždějí, možná ji deportovali, pomyslí si úředník v košili s proužkami, stabilně zaměstnán v bance, zdravotně a důchodově pojištěn. Teď se v té bance objevím, abych to dala všechno do pořádku, sdělila svou novou adresu, své nové místo pobytu, tvářím se, jakoby to bylo zcela standardní, po dvou letech požádat, aby přepsali adresu, oznámit, že ještě existuji, mluvím s tím podezřivým přízvukem, ale alespoň gramaticky správně, utěšuji se. Úředník je profesionální, a když jakoby nic odpovídám, že platební kartu již dávno nemám, protože jsem ji někde mezi několika stehováními ztratila, jenom zvedne telefon a ptá se, jestli se dá karta zablokovat, a Theo vedle mě, který našemu rozhovoru nerozumí, se hraje s kouskem drátu, ze spinky na spisy vyrábí závitnici, vtláčí stříbrný drátek do desky stolu, aby se ohnul, v laku na stole vzniká rýha, úředník se na něj úkosem dívá, a já se cítím, jako bych měla sebou neposedné dítě.

Když odcházíme, cítím se slavnostně, zbavila jsem se povinnosti, mám to konečně z krku, a pak bruslíme před vídeňskou radnicí, kde se, jak se dovídáme z plakátů, bruslí již patnáctým rokem.

A.jpg

C.jpg

B.jpg

D.jpg

E.jpg

(Vídeň, 6.únor, 2010)

 

Svetlana Žuchová

Související články


NaďaJsem zápecník07:5219.2.2010 7:52:02

Počet příspěvků: 1, poslední 19.2.2010 7:52:02 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Svetlana Žuchová

Svetlana Žuchová

"Bücher, hat der Dichter Jean-Paul einmal bemerkt, sind dickere Briefe an Freunde."

Čeština není můj rodný jazyk, proto se omlouvám za chyby!

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy