Nejtrvalejší bydliště (1)

pondělí 22. únor 2010 14:25

Znova se stěhujeme. Včera v návalu aktivity, po příchodu z Ikea, balím do velkých cestovných tašek naše oblečení. Cestováních tašek je v naší domácnosti dostatek, protože cestování je u nás na denním programu. V tomto bytě, který je poprvé oficiálně a věčně můj, jsem si chtěla vytvořit první kompaktní domov. To znamená, že jsem nechtěla mít polovinu svých věcí v bratislavském dětském pokoji a polovinu na adrese svého přechodného pražského bydliště.

Idea trvalého bydliště mě zajímá. Když vyplňujeme, já a Theo, různé formuláře, žádosti o víza do Ruska nebo platební příkaz v bance, příkaz, kterému se, mimochodem, též říká „trvalý“, vpisuji do kolonky bratislavské trvalé bydliště, tedy své nejtrvalejší bydliště. A není to jenom formalita, nejde jenom o to, že jedno bydliště se musí jmenovat „trvalé“ a druhé „přechodné“, nejde jenom o nařízení, že v kolonce „trvalé bydliště“ musí být udaná ulice, město a směrovací číslo, kterým se říká, z důvodů čistě administrativních, bydliště „trvalé“.

Například v rakouské bance před dvěma týdny se ten zdravotně i důchodově pojištěný pán v páskované košili ptá na adresu. Mám k dispozici tři adresy a přemýšlím v rychlosti, kterou z tří adres, které mám na výběr, budu hláskovat. Je zde pražská adresa bytu, který je sice můj, zapsaný na mé jméno v jakémsi abstraktním katastru nehnutelností, která tam sice zapsaná zůstane, jak alespoň doufám, z které se ale brzo, dnes už víme, že o dva dni, odstěhujeme, z poštovní schránky odlepíme svá jména. Můžu, samozřejmě, sdělit budoucím nájemníkům, že mi na tuto adresu, do této poštovní schránky, bude ještě chodit pošta, můžu na této poštovní schránce dokonce nechat své jméno a poprosit je, aby mi jednou za čas zavolali a já si poštu vyzvednu. Nakonec tak nám to řekne majitelka našeho nového bytu, prý její manžel má v tomto bytě „trvalé bydliště“, prý nás prosí, abychom jí dali vědět, když na jeho jméno přijde do schránky pošta.

Je to ale komplikace navíc, znám lidi a znám samou sebe, vím, že na poštu se zapomene, bude se několik dní, možná několik týdnu válet na kuchyňském stole, až všichni usoudí, že už je pozdě telefonovat a poštu oznamovat, a diskrétně ji roztrhají a hodí do koše. V lepším případě. V horším ji méně diskrétně přečtou a do koše hodí neroztrhanou.

Kromě této „přechodné adresy“, která je sice má, ale o tři dni na ní již nebudu bydlet, mám k dispozici adresu nového, pronajatého bytu, na které sice budu, alespoň si to dnes tak představuji, bydlet přinejmenším následující rok, protože na rok jsme podepsali nájemní smlouvu. Je to ale předci jenom podnájem, kdoví, jak dlouho v něm, i přes nájemní smlouvu, skutečně zůstaneme, protože život se neřídí věcmi jako nájemníma smlouvami.

Proto nakonec nadiktuji písmeno po písmenu tomu bankovnímu úředníkovi v páskované košili adresu svého nejtrvalejšího bydliště, adresu bratislavského bytu, který sice ani nevlastním, ani na něm již přes dva roky nebydlím, na který se ale můžu, ze všech bytů, adres a míst na světě, nejvíce spolehnout.

B.jpg

A stejně Theo, když jde o trvalé bydliště, diktuje při různých příležitostech dalekou adresu svého vzdáleného trvalého bydliště, trvalého bydliště na jiném kontinentu, v jiném vesmíru. Též se spoléhá na něco jiného než na naše společné přechodné bydliště, protože naše společné bydlení je skutečně přechodné.

A.jpg

(Praha, 21.únor 2010)

 

 

 

Svetlana Žuchová

Související články


NaďaJá už jen22:0022.2.2010 22:00:19
zuzanadobrá úvaha21:1922.2.2010 21:19:54
ZetkaOtazník??????15:3222.2.2010 15:32:52

Počet příspěvků: 3, poslední 22.2.2010 22:00:19 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.

Svetlana Žuchová

Svetlana Žuchová

"Bücher, hat der Dichter Jean-Paul einmal bemerkt, sind dickere Briefe an Freunde."

Čeština není můj rodný jazyk, proto se omlouvám za chyby!

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy