O výletu na Dachstein (2) a o slavné čerpací stanici

pátek 9. duben 2010 12:45

Takže se vezeme. Obědváme na slavní čerpací stanici Rosenberger. To je slavná pumpa, říkám Theovi, když se blížíme k odpočívadlu, a Theo se překvapeně ptá, Slavná pumpa? Jak může být pumpa slavná?

To se skutečně těžko vysvětluje, slavného na čerpací stanici skutečně není nic, za parkovištěm jakýsi památník, kamenné sloupy připomínající anglické Stonehenge, mezi velikými monolity z neopracovaného kamene památní tabule, podle které zde, v St. Pölten, otevřel pán Rosenberger svou první restauraci, připomene mi to Spojené státy, kde je takřka na každém stánku s párky v rohlíku nápis, kdo a kde firmu založil, krátká historie o paní, která kdysi na americkém venkově vařila nejlepší párky v okolí, takže všichni sousedi k ní chodili na teplé párky a křupavé rohlíky, pak je její pracovitý syn začal prodávat na autobusovém nádraží dělníkům vracejícím se z práce, každý každého znal a zvěsti a párcích a rohlících roznesly nasyceni dělníci i do okolních měst, takže brzo přes víkendy docházely na autobusové nádraží celé rodiny ze široka daleka, aby ochutnali ty párky. A jelikož maminka již nestačila vařit pro celý americký středozápad, brzo si rodina najala několik zaměstnanců, kteří ale všichni zůstali věrní původní receptuře, a tak dále a tak déle, naplňují americký sen již od roku devatenáct osmdesát čtyři.

To však není to, co mám na mysli, když říkám, že Rosenberger je slavné odpočívadlo, co mě je po panu Rosenbergrovi, mám na mysli spíš všechny ty zastávky na silnici, cestou do Německa, cestou kudy tudy, obchůdek, ze kterého se vchází do restaurace a vyjít se z něho dá, až když návštěvních obejde celý areál, aby si po cestě něco koupil, například levanduli v starobylým smaltovém květníku nebo povlečení na peřiny s decentními modrými kvítky, divím se, kdo kupuje na čerpací stanici povlečení a čerstvé květiny, levandule se mi líbí, ale v autě by se vysypala, museli bychom ji držet na kolenách jako zvířátko, jako štěňátko, s Elenou ale podlehneme atmosféře radosti a počínajícího víkendu a pořídíme si přívěsky na klíč, jeden dokonce koupím i mámě.

Kdysi byl tovar na pumpách v Rakousku luxusní, stejně jako šňůrky do bot v různých neonových barvách a šňůrky na zavěšení brýlí kolem krku, jaké se prodávali na střelnicích v lunaparcích kdysi začátkem devadesátých let. V době, kdy usilovní američtí bratři rozšiřovali rodinnou firmu a vozili párky a rohlíky po středozápadě Spojených států, jsem já stála před střelnicemi a toužila po neonových šňůrkách do bot, každé jiné barvy, jak se to tehdy nosilo. Dnes již se artikly na čerpací stanici Rosenberg neprobírám s takovou bázní, ale vím, proč říkám, že je to slavná pumpa. Vím, proč tomu americký Theo nerozumí.

Hlavní ale je, že jsme zde společně, že patříme k lidem, kteří mají na parkovišti za umělými monolity zaparkované auto, v kterém se znova vydáváme na cestu.

Je teplo a nám se vůbec nechce věřit, že se ještě dnes budeme lyžovat. Theo, který se lyžování bojí, protože naposledy lyžoval v deseti letech a pamatuje si hlavně to, jak se s dlouhými kusy dřeva upevněnými na nohou řítí nekontrolovatelně svahem, takže každou další příležitosti k lyžování odmítal, je skrytě rád, že z lyžování nic nebude. Sjedeme se silnice, zastavíme se v muzeu svíček, které by, na rozdíl od lyžování, Thea vysloveně zajímalo, které je ale v sobotu odpoledne zavřeno. Theo má svíčky rád, zabezpečit, aby byl v domácnosti dostatek svíček, je jedním z jeho hlavních úkolů (kromě krmení mořského prasátka, o které se příkladně stará), každý večer pečlivě vyčistí svícen od vosku a já jsem se již přestala bát, že se nám vznítí záclony, které ani nemáme.

Candle.jpg

Muzeum je ale zavřeno, Theovi byla odepřena poslední možnost zažít na výletu něco radostného, jdeme se alespoň podívat k jezeru, které Elena identifikuje jako Attersee, prý jej zná z cest do Mnichova, i když se nejsme tak zcela jistí.

Attersee.jpg

AtterseeI.jpg

Cestou ale sněhu přibívá.

cestou.jpg

A pak již Ramsau am Dachstein.

RamsauAmDachstein.jpg

Příště zase o něčem jiném.

(Dachstein, Rakousko, 20.-21.3.2010)

 

Svetlana Žuchová

Související články


NULI - NulíčkováSvětlano, to je tak parádní čtení!09:5010.4.2010 9:50:41

Počet příspěvků: 1, poslední 10.4.2010 9:50:41 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Svetlana Žuchová

Svetlana Žuchová

"Bücher, hat der Dichter Jean-Paul einmal bemerkt, sind dickere Briefe an Freunde."

Čeština není můj rodný jazyk, proto se omlouvám za chyby!

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy