Do Dolomitů. Brennerský průsmyk a o něco dále. (2)

středa 5. květen 2010 07:58

Brennerský průsmyk. Vzpomenu si na vyprávění svých rodičů o Brennerském průsmyku při jejich dávné cestě autem po Evropě, začátkem sedmdesátých let, když jsem já, jako tomu říkali, ještě nebyla na světě. Řídil prý můj otec, máma se prý modlila růženec. Je to o to zvláštnější, že v naší rodině vždy řídila máma, já jsem otce řídit auto nikdy neviděla. Už jenom to, že v Brennerském průsmyku prý řídil otec, stačilo, abych pochopila, že se muselo jednat o výjimečnou událost. O stav vysoké pohotovosti. Navíc, nikdy v životě jsem neviděla svou mámu modlit se růženec. Rodiče popisovali skalné útesy na obou stranách cesty, úzké cestičky klikatící se pomezi ně, serpentiny, na kterých stačila chvilka nepozornosti, aby se malá fiatka, dávné auto mých rodičů, zřítila do propasti.

Vzpomenu si na to, když vidíme návesné tabule Brennerpass, Brennero, vyprávím o tom Eleně, a ptám se, kdy se podle ní setmí, nerada bych absolvovala cestu průsmykem ve tmě. Asi tak za hodinu, řekne Elena.  Před průsmykem je rampa, je třeba zaplatit osem eur, vzpomeneme si, že platit bylo třeba i za cestu tunelem Pyhrn po cestě na ledovec Dachstein, takže nás to teď již až tak nepřekvapí. I když nechápeme, proč máme platit, když jsme si již koupily silniční známku, a když přejíždíme rampou do průsmyku, smějeme se a říkáme, že se již nevíme dočkat, co nám za těch osm eur ukážou, laserovou šou na skalných útesech, hudbu z reproduktorů, tak jsme si to říkaly i v tom slavném tunelu po cestě na Dachstein, že bychom si to měly užít, cesta tunelem jako vyhlídková jízda, jako představení s drahou vstupenkou.

Mám trošku strach, vzpomínky mých rodičů v kombinaci s drahým poplatkem za průjezd průsmykem, jedeme dlouhým mostem, který vidím již z dálky, most na vysokánských pilířích, vypadá úzký, pod mostem propast, potěším se a uleví se mi, když na mostě zjistím, že do propasti není z auta vidět, jediné, z čeho se dá tušit, že nejedeme po obyčejné cestě, je vítr, držím volant oběma rukama, protože chvílemi auto jakoby plavalo, za chvíli jsme ale z mostu znovu na pevné zemi. Za mostem tabule, Brennero dva kilometry, očekávám s napětím, co bude, a potom tunel, Tak zde to máme, říkám Eleně, zde je ten tunel, za který jsme si zaplatily, užijme si to, ani nezbadáme, a jsme z tunelu venku, Repubblica Italia, píše se na modré tabuli s dvanácti žlutými hvězdičkami, po pravé straně Brennersee, Brennerské jezero, které vzhledem k tomu, kolik ruchu bylo kolem Brennerského průsmyku, nevypadá příliš honosně, jezero na kraji cesty, které bychom si, nebýt vyprávění mých rodičů a poplatku na rakouské straně, sotva všimly. Vidíme i tabule, které ukazují směr na starou cestu průsmykem, Toto musela být ta cesta, kterou se jezdilo kdysi, říká Elena, Ta cesta, kterou jeli tví rodiče, v časech, kdy nebyla silnice a most na pilířích ani tunel, jsme rády, že jsme zde o víc než třicet let později, je lepší se pohoršovat nad drahým poplatkem jak se kroutit na cestičkách nad propastí.

Jak bych byla ráda, kdyby za dalších třicet let jela touto cestou má dcera, třeba s mým vnoučetem. Jak bych byla ráda, kdyby si tento text přečetla a napsala pak třeba jeho pokračování.

Teď, v Itálii, do které nás přes tři evropské krajiny bezpečně dovedly návěsné tabule a hlavní tahy, nevíme, jak dále. Na tabulích Modena, víme, že musíme sejít ze silnice, ještě je dost světla, aby Elena četla ze silničního atlasu Evropy, koupeného v roce dva tisíce sedm, vydaného nevíme kdy, Rocca Pietore ale v atlasu není, atlas Evropy nestačí. Vesničky, přes které projíždíme, a které též nejsou v našem atlasu, jsou jako vymřené, zjistíme, že náš plán koupit si na čerpací stanici mapu, byl zcela naivní, nejsou zde totiž žádné pumpy Shell a OMV, vysvíceny a otevřeny dvacet čtyři hodin denně, několik čerpacích stanic skutečně míjíme, ale jsou tmavé, dveře zamčené, žádné McDrive a McCafé. Na jedné se ale předci jenom, zdá se nám, svítí, sejdeme z cesty, zaparkujeme vedle dvou aut s italskou poznávací značkou a vejdeme dovnitř. Jakou řečí mám mluvit?, ptám se Eleny, jelikož já jsem mluvčí zájezdu, Německy, řekne Elena, protože jsme v Jižním Tyrolsku, všechny nápisy jsou stále dvojjazyčně, i když v rádiu hrají převážně italské písničky.

Ukáže se, že čerpací stanice je sice zavřena, ale hned vedle ní, k ní přímo připojena, je malá krčmička, majitelka sedí před krčmičkou na kryté terase s několika zákazníky, když nás vidí přicházet k pumpě, zahasí v popelníku cigaretu a jde nám vstříc. Rocca Pietore?, ptám se a paní, mladá holka, nás vede k terase, volá na jednoho z mužů při stole, Stefano, potřebují poradit s cestou! Zjistíme, že skutečně všichni mluví německy, a zároveň, že o Rocca Pietore nikdo z nich nikdy neslyšel. Neznáme německý název? Kde by to mělo být? Říkáme, že německý název sice neznáme, být by to ale mělo někde skutečně blízko. Jsou ochotni a připiti, na zdi terasy visí odraná mapa okolních hor, víme alespoň, v jakém údolí to má být? Nabízí nám různé vesnice, nezkomolily jsme název? Určitě Rocca Pietore? Ne Cortina D´Ampezzo? Ne něco jiného? Ne ne, kroutíme hlavami, určitě Rocca Pietore, i když v té chvíli si již samy nejsme zcela jisté, vzpomenu si, jak jsme kdysi popletla jména, a na zkoušce místo Sandthaus tvrdila, že se šlo o pana Seehunda.

Jelikož nám nikdo nedokáže poradit, rozhodneme se, že se odvezeme do Cortina D´Ampezzo, do které je cesta skutečně dobře vyznačena. Víme totiž, že Rocca Pietore má být od Cortina D´Ampezzo vzdálena čtyřiatřicet kilometrů, nevíme, bohužel, vůbec, kterým směrem, ale táto informace předci jenom zmírňuje naši úzkost. Přinejhorším, smějeme se, vytyčíme kruh o průměru čtyřiatřicet kilometrů se středem v Cortina D´Ampezzo, ne kruh, ale kružnici, smějeme se dále, a budeme kroužit po jejím obvodu, až tam nakonec trefíme.

(Příště Cortina D´Ampezzo.)

Cortina.jpg

Svetlana Žuchová

Související články


Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Svetlana Žuchová

Svetlana Žuchová

"Bücher, hat der Dichter Jean-Paul einmal bemerkt, sind dickere Briefe an Freunde."

Čeština není můj rodný jazyk, proto se omlouvám za chyby!

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy