Nechci televizi!

úterý 12. duben 2011 16:52

Nedívám se na televizi.

Nemám k tomu žádné hluboké důvody ani to nepovažuji za součást svého světonázoru, dokonce nevylučuji, že si jednou televizi pořídím. Můj otec a moje máma nepatřili k rodičům, kteří by televizi považovali za škodlivou pro zdravý vývoj. Po večerech jsme si doma nečetli staré pověsti české (ani slovenské) ani řecké báje. Vyrostla jsem na každodenním večerníčku a nedělním Poďte s nami s Kukom a Raťafákom Plachtom. (Byli i zde v Čechách?) Moje máma televizi má a dívá se na ni často, dokonce i na pořady, které skutečně nepovažuji za zvlášť moudré. Navíc jsem si vědoma, že v televizi je spousta zajímavých a naučných pořadů o exotických krajinách a ohrožených zvířecích druzích, o které přicházím. Ale prostě někdo lyžuje a někoho lyžování nebaví a někdo pije čaj a jiný kafe a já patřím k těm, kterých televize neláká. Nemám tedy potřebu proti televizi bojovat a vůbec bych tento článek nepsala, kdyby mi včera už asi po páté nevolala paní z UPC.

Když jsem si zařídila vlastní bydlení, s hrdostí jsem si do obýváku postavila i televizi a cítila se hrdá, protože byla jedním ze symbolů mé dospělosti. Potom, co jsem bydlela kudy tudy v různých bytech s různými spolubydlícími a prádlo si chodila prát k našim, představoval byt se skutečnou televizí pokrok na cestě do skutečného, dospělého a samostatného života. Z radosti jsem se párkrát podívala na nějaký seriál, ale časem si uvědomila, že se na televizi dívám čím dál tím míň, až jsem najednou ani nevěděla, kdy jsem ji pustila naposledy. Není to proto, že bych večery trávila četbou klasické literatury ani poslechem vážné hudby, prostě jsem tak nějak měla jiné věci na práci. Navíc do mého života přibyl Theo, který našemu vysílání nerozumí a to jsme se již na televizi nedívali vůbec. Suma sumárum: Když jsme se přestěhovali, televizi jsme si zavézt nedali.

Už tehdy, při rušení televize, mi paní z UPC kladla nevěřícně otázky, jak to že televizi nechci a jestli jsem nepřehlédla, že mají takovou a takovou nabídku, která se prostě nedá odmítnout. Tehdy jsem ještě slušně vysvětlila, že o nabídku nemáme zájem, i když paní se nestačila divit. (Navíc pan z UPC, který nám přišel namontovat internet, nás o kvalitách této společnosti zrovna nepřesvědčil, ale zase internet funguje, takže to je dnes již jedno.) Potom mi z UPC volali ještě asi třikrát. Pokaždé jsem zopakovala, že o televizi skutečně nemáme zájem a naposledy jsem se zeptala, jestli by to tam nešlo k mému telefonnímu číslu zapsat, že volat mi v této věci je škoda peněz.

Asi všichni tuší, že nešlo. Včera mi znovu volal někdo z neznámého čísla a jistě nikoho neudiví, že to byla paní z UPC, a jestli bych na ni měla chviličku. Obezřetně jsem řekla, že jenom chviličku a to taky podle toho, o co jde. A potom jsem ji přerušila po druhé větě, že opravdu, ale opravdu o televizi zájem nemám. Myslíte, že to stačilo? Paní se nedala, prý možná nevím, o jakou skvělou nabídku by se jednalo a že bych měla nárok na 37 kanálů zadarmo. Já vím, že je to její práce, a že ona konkrétně za to nemůže, chápu, že je ráda, že práci má a nemám v úmyslu jí ji znepříjemňovat ještě více, protože příjemná asi moc není. Nicméně má paní prostě smůlu, že pracuje pro společnost, pro kterou pracuje, a která si nedá říct. Pro společnost, která předpokládá, že nechci televizi jenom kvůli penězům, a že když to bude zadarmo, neodmítnu. (I kdyby to skutečně zadarmo bylo, co čem tedy dost pochybuji.) Pro společnost, která nechápe, že televizi skutečně nepotřebuji a neslyší, když jí to pětkrát zopakuji. Tak jsem jí hezky řekla, že kanálů bych nechtěla ani tisíc a ani kdyby mi za ně platili. (No tak dobře, kdyby to platili, asi bych to vzala! Ale byla jsem rozrušená.) Tímto se zaměstnankyni UPC omlouvám za to, že mi povolily nervy. A zároveň odkazuji, že pokud jsem na začátku článku psala, že proti televizi nic nemám a možná si ji snad i někdy pořídím, po takovémto přístupu se stávám jejím militantním odpůrcem a kdybych názor náhodou někdy změnila, na UPC se just neobrátím!

Svetlana Žuchová

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Svetlana Žuchová

Svetlana Žuchová

"Bücher, hat der Dichter Jean-Paul einmal bemerkt, sind dickere Briefe an Freunde."

Čeština není můj rodný jazyk, proto se omlouvám za chyby!

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy