Hokejová republika a jiné republiky

neděle 1. květen 2011 12:06

Na Slovensku, v hokejové republice, se teď hraje hokej, a jelikož hokej není cizí ani Čechům, není snad toto téma na tomto blogu až tak pomýlené. Navíc nepůjde ani tak o hokej, ale o propagaci krajiny, o reklamní klip, který Slováci vysílají na Mistrovstvích jako propagaci své Krajinky. A jelikož propagace krajiny, té či jiné, je téma též takříkajíc nadnárodní, říkám si, že to sem napíši.

Klip znázorňuje celkem standardní středoevropskou zemi s kostely a hrady, náměstími a lázněmi.  Lépe řečeno s wellness centry. Do lázní jezdily tak akorát naše babičky, případně vdovy v románech doufajíc, že v lázních navážou trvalejší či méně trvalé milostné vztahy. Do lázní nás posílají doktoři, například do takových Piešťan, kam se přijíždí o berlích, jak na to upozorňuje slavná piešťanská socha na mostě přes Váh. Wellness centra, to je něco jiného, tam se chodí s přítelem na romantické víkendy, když jsme zdraví a šťastní, a z toho slovenského klipu je cítit, že máme wellness centra a lanovky, šťastné děti, se kterými sedíme na skalách a ukazujeme jim krásy krajiny, případně máme snowboardisty, protože kromě klidu pro výchovu dětí je na Slovensku prostor i pro adrenalin. Máme i hrady a zámky, náměstí s koncerty a kostely. Slovensko v tom klipu působí přesně jako třeba Rakousko nebo Maďarsko, akorát Maďaři mají navíc koně a papriku a chybí jim ty hory, ale že hory jsou významné, by si Slovenska méně znalý hokejista nemusel uvědomit.

Právě o tom jsem diskutovala dnes ráno s jedním známým, že totiž Slovensko v tom klipu působí úplně standardně a klip se asi líbí Slovákům, kteří mají na konkrétní místa konkrétní vzpomínky. Jak to vyjádřil ten známý, Tam jsme byli na Velikonoce a tam bydlela babička, tak to rozeznívá strunu vzpomínek a slzy se nám z toho tisknou do očí. Ale běžný hokejový fanoušek si může právem položit otázku, proč by na Slovensko jezdil, když v Rakousku i Maďarsku již byl, a když náhodou nebyl, Rakousko je krajina předci jenom významnější a na Slovensku, zdá se, nic jiného nenajde.

(Upozorňuji, že tento článek NENÍ o reálních rozdílech mezi třeba Rakouskem a Slovenskem, které vůbec nepopírám, ale o konkrétním klipu!)

Je pravda, že tento odkaz v klipu je. Je ale otázka, jestli je to špatně. A jestli to špatně je, jestli to náhodou není přesto pravda. Jestli totiž na Slovensku turista skutečně najde něco, co jinde nenajde, a mluvíme o standardním turistovi s fotoaparátem Olympus, který chce fotky katedrál a výhlednu s panoramatem kopců a hlubší rozdíly a kulturní nuance mu nejenže uniknou, ale ani ho příliš nezajímají. Protože koho tak asi tento klip oslovuje, když ne tento typ cestovatelů?  (Mimochodem, když jsem u těch fotoaparátů. Kdysi měl standardní turista přesně ten malý fotoaparát do kapsy, kým ti, co odhalovali ty kulturní nuance, měli dlouhé objektivy a stativy, ale dnes má objektiv a stativ kdekdo, akorát ty fotky věžiček a jezírek zůstávají asi stejné, takže se to od pohledu nepozná.)

Já osobně oceňuji, že klip nezobrazuje ovečky ani fujary a úplně k neuvěření je, že v něm není ani jedna Tanečnice z Lúčnice. To se mi dost ulevilo, protože přesto, že disponuji slovenským pasem, fujaru jsem viděla akorát ve skanzenu na školním výletu a nerada bych budila o Slovensku představu, že se v rámci povinné školní docházky učíme dojit ovce. (I když zase ve švýcarském klipu by asi nějaká ta kráva byla a přitom nikdo neviní Švýcary z toho, že jsou národem chovatelů dobytka. Ale zase oni vyrábí z mléka Milku, která chutná každému, my bryndzu, ke které jsou cizinci většinou nedůvěřiví.)

Přijde my, že Slovensko (a není v tom samo, i proto to sem píši) se dlouho snažilo všechny přesvědčit, že je krajinou „jako každá jiná“, a teď, když se to tak nějak povedlo, je to zase špatně, protože není dost své. Osobně mně též mrzí, že v centru Bratislavy jsou kavárny ve stylu Marie Terezie, kde se hrají valčíky a podává vídenská káva, případně servíruje Wiener Schnitzel, protože mi přijde, že kdo chce Wiener Schnitzel, nemusí za ním do Bratislavy a může zůstat rovnou 60km na západ. Takže bych chápala zklamání turistu, který si těch 60 extra kilometrů zajede a pak zjistí, že tam nenajde nic navíc. Umělé atrakce ve formě různých soch Čumilů tomu asi moc nepomůžou, ale nebudu zacházet do detailů, na to zde asi není publikum. 

Ale skutečnost, že Slovensko se v klipu představuje jednoduše jako „normální středoevropská krajina“ se středoevropskými rekvizitami mi přijde vcelku poctivá. Otázkou totiž je, co konkrétně ta která země  nabízí navíc a odpovědí možná je, že nic. Hlavním odkazem je, že nemůžeme nabídnout kanibalizmus ani domorodci v tradičních kostýmech, ani malebnou fotogenickou chudobu ani přivítání chlebem a solí, ale právě ty obyčejné wellness centra a lanovky, které by člověk  hokejový fanoušek od takové divné krajiny, jakou je Slovensko, nečekal. Možná je devízou Slovenska právě jeho průměrnost a obyčejnost, která je v klipu dobře čitelná. Rumuni mají sice Drakulu, ale do Rumunska se zase jezdí za neposkvrněnou přírodou, čti za krajem bez civilizace, a to nevím, jestli je z dlouhodobějšího hlediska nejlepší reklama.

A když už jsem začínala tím hokejem: Jela jsem včera z Karlštejna do Prahy a měla to štěstí, že jsem na obrazovce v hale nádraží zahlédla druhý český gól! Gratuluji!

Svetlana Žuchová

Související články


Lída V.Nemohu soudit, klip jsem neviděla.11:172.5.2011 11:17:38
majazajímavá úvaha11:032.5.2011 11:03:07
RomanObyčajná priemerná krajina15:271.5.2011 15:27:21

Počet příspěvků: 5, poslední 2.5.2011 13:57:29 Zobrazuji posledních 5 příspěvků.

Svetlana Žuchová

Svetlana Žuchová

"Bücher, hat der Dichter Jean-Paul einmal bemerkt, sind dickere Briefe an Freunde."

Čeština není můj rodný jazyk, proto se omlouvám za chyby!

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy